O nás Fotogalerie Akce Historie K táboru Odkazy Přihláška Kontakt Hlavní stránka



Kronika - 2.běh

Neděle 25. 7. 2004

Na Hlavním nádraží se sešla většina dětí. Po vyřešené administrativě následovali Jarmilu na vlak. Týfa čekala na poslední dítě, které nepřišlo. Proto musela na vlak utíkat.

Cesta prvním vlakem proběhla bez problémů. Přestoupili jsme na jiný a ten byl děsně narvaný, byl tam ještě jiný tábor. Když jsme vystoupili, měl na nás čekat Pepa s autem, aby nám vzal batožiny, ale jak se občas stává, přijel pozdě a my na něj nemohli čekat, proto jsme pokračovali i s batožinami. Ty pak způsobily, že jsme přejeli zastávku, protože se nikdo nemohl natočit, aby pořádně otevřel dveře, než se vlak rozjel.

Nakonec jsme vystoupili až v Nové Bystřici, kde na nás Slávka a vzala batohy do auta. Do tábora jsme šli pěšky po kolejích. Po chvíli rychlé chůze jsme konečně dorazili. V táboře si všichni vybrali stan až na praktikanty, kterým je Pepa přidělil. Na mne s Jarmilou zbyl jen ten starý a malý. Jelikož téma táborové hry je Egypt, Pepa všechny hned na úvod poslal vytvořit si egyptský ohoz. Některé jsou dost působivé. Na večer se připravil oheň a dělaly se buřty a Benitto hrál na kytaru. Čekalo se až se setmí, aby nám Pepa mohl představit mumii, která nás bude po zbytek tábora tyranizovat.

Konečně tma. Vyrazili jsme po kolejích a přes les a po nějaké cestě jsme konečně narazili na místo, kde ji zrovna vyvolával čaroděj. Po návratu do tábora šly spát. Vedoucí si ještě chvíli povídali u ohně a děti měly hlídku.

 

 

Pondělí 26. 7.

Dneska začal den pro děti nějak brzo. Už od svítání byl v táboře cvrkot. Co si děti nepověděly před spaním nebo o hlídkách doháněly teď. Nikdo z vedoucích to neslyšel rád.

Benitto si dal rozcvičku. Všichni přítomní kromě Benitta se vraceli jemně pocuchaní. K snídani byl jogurt (jahodový nebo broskvový a rohlík (bez příchutě). Po snídani šla první skupina vařit a druhá na dřevo. První skupina se okamžitě pohádala, co kdo bude dělat. No, dohodli se. Loupači brambor vyhráli celkem snadno, horší to bylo v zápase nože proti cibuli. Nakonec i tady člověk vyhrál. Do hrnce byl dán Benittem olej a mnou cibule (nadrobno nakrájená!!!) a začal se vařit buřtguláš z točeňáku. Povedl se…

Když se dětmi umylo nádobí, nastal klid polední, ale byl jen polední a žádný klid. Praktikanti s vedoucíma připravili dětem fáborkovou hru s otázkami a úkoly (no, některé byly opravdu zajímavé, jen jedna otázka – úkol nebyla nalezena, zato bylo nalezeno několik hub a mezi nimi i krásný křemenáč!) Hra byla úspěšně dokončena a po návratu do tábora se šli odvážní hrdinové koupat – a světe div se – nikdo se netopil. Zůstaly jsme tam se Zdenou o trochu déle a žuchnul nám k nohám krásný windsurfista jménem Pavel. Pak jsme se vrátili a první skupina začala vařit večeři – oblíbenou hrachovou polévku z pytlíku ala – kam jsem to dala ten hrášek? Někdo se ošklíbal a někdo si přidával (AG a JK) Umylo se nádobí a děti šly spát. Michal s Dádou převzali hlídku a po nich já a Zdena. Také byla v boudě válečná porada o tom, jak v noci utahat děti – přišli jsme na řešení!!! Radši už skončím, aby mě nelynčovali za upsanost.

Vždy vaše s láskou Jarmila JK

 

 

 

 

 

Úterý 27. 7.

Den začal jak jinak než rozcvičkou s Benittem. Do této rozcvičky bych se nechtěla zapojovat ani se v ní vrtat, tak raději přejdeme ke snídani. Měli jsme rohlíky s marmeládou a vynikající čaj. Po vydatné snídani se oddíly rozdělily. První oddíl šel na dřevo a druhý vařil. První oddíl je samozřejmě silnější než druhý, protože tolik dřeva co jsme nanosili a nařezali nezvládne druhý ani za celých čtrnáct dní. No dobře nebudu škodolibá a přiznám se pomáhal nám Pepa s Bennitem a to je velký +. Jarmila udělala taky kus práce. Sekala dřevo jako divá a to jste jí ještě měli vidět, jak se při tom vesele tvářila. Po dlouhé a únavné práci jsme se nasytili těstovinami s kečupem a sýrem.

Po poledním klidu se nám nemile rozpršelo , ale nebylo nic ztraceno. Zahráli jsme si kimovku. Děti zapojovaly své mozkové panty a výsledek byl docela slušný. Po té se hrála ještě filmotéka. Já sice moc nezabodovala, ale děti z 1. oddílu byly zase o něco lepší než z druhého. Když už konečně přestala padat voda, Petra šla se Sojkou a s dětmi na hřiště a vymyslely jednu ze svých zábavných her. Pomalu se schylovalo k večeru a čekala nás chutná večeře. Druhý oddíl uplácal smaženky s chlebem a cibulí.

A nakonec všeho dobrého, děti běhaly po lese a hledaly jeden artefakt. Jak jinak – první oddíl byl zase rychlejší. Mezitím, co děti běhaly po lese, vkročila do tábora mumie, která rozházela věci ve stanech. Byla z toho docela nadšená. A když dorazily děti, pobavila se ještě víc. Jakmile se vše vrátilo ve stanech na svá místa, nastal v táboře klid a mír.

A to je vše přátelé!

 

 

Středa 28. 7.

Den začal jako obvykle rozcvičkou, až na to, že děti v noci neměly hlídky, tak byly možná o něco málo čilejší. Benitto a Sojka by mohli posoudit jak moc to na nich bylo vidět. Jen co děti přiběhly do tábora, popadly plecháčky a už byly v kuchyni. K snídani byl opět čaj a rohlíky se sýrem a s paštikou – to se tedy první oddíl moc nevytáhl. Po snídani jsme se my – elita – druhý oddíl odebrali na dřevo a první oddíl trávil dopoledne „u plotny“. Trošku se sice s obědem opozdily, ale na druhou stranu bylo jejich vepřové na kmíně s rýží opravdu vynikající. Náš druhý oddíl nařezal spoustu dřeva, ale prý to nebylo nic moc. Po obědě jsme dodrželi polední klid a asi ve tři hodiny jsme vyrazili směr Nová Bystřice. Jarmila a Zdena byly jako splašené a každou chvíli byly o kus před námi – tím zbytkem.

V Nové Bystřici čili v civilizaci jsme se snažili chovat slušně, ale robátka dostala asi na hodinu rozchod, tak nevíme jak to dopadlo. Když jsme se vrátili do tábora, čekala na nás večeře v podobě bramboračky. Pepa se docela snažil. K nevelké radosti dítek se převlíkly do lesa a vyrazily na hru. Měly za úkol najít po lese lístečky na kterých byly písmenka a u nich

o něco menší čísla. Z toho všeho měly sestavit zprávu od kouzelníka, jenže nenašly všechna písmenka, a tak se Terka rozhodla, že když je tma, tak půjde do lesa, vezme baterku a jde hledat dál. Jak řekla, tak i udělala. Děti šly postupně spát. Někoho bolela hlava, někoho nohy… Časem všichni ulehli a táborem se neslo jen tiché oddechování (Teda do té doby než začal Dáda ve tři hodiny plakat). A jak to bylo dál? To se dovíte příště!

 

 

 

 

 

Čtvrtek 29. 7.

První věc ráno byl zase budíček a Pepa mě praštil do hlavy kopnutím do stanu jako obvykle, spala jsem dál. Mezitím děti odběhly na rozcvičku, kterou nezvykle dělala Kamča a proto se vrátily plné optimismu a hlavně se všemi končetinami.

K snídani byly koblihy s marmeládou a čaj. Několik lidí se pokydalo a výjimečně jsem mezi nimi nebyla. Lepší ze dvou družstev – to druhé mělo za úkol udělat landšmíd s bramborovou kaší a šlo jim to. První družstvo mezitím nařezalo a naštípalo trochu dříví.

Pak nastal polední klid. Po něm si šla družstva postavit pyramidy na večerní hru. My jsme se snažili a vypadalo to hezky, esteticky, ale ta druhá byla stabilnější. K svačině byl meloun a pak nám Týfa dala kurz první pomoci, takže jsme se toho hodně dozvěděli. Po večeři se zapálil oheň a Benitto hrál. Konečně jsme si dali i špekovou vílu a Týfa se fakt předvedla!

Po povedeném večeru jsme poslali děti spát. Pak jsme je vzbudili na bojovku. Terka byla jako vždy natěšená, ale Michal se bál, protože Jarmilu s Kamčou unesla mumie. Po lese jsme chodili po družstvech a to naše mělo 1,5 funkčních baterek a tak musela Kamča sténat, abychom ji našli. Mumie ji cestou zlomila ruku a nohu. Našli jsme ji v naší pyramidě.

Náš záchranný tým bleskurychle zasáhl, takže i ve skutečnosti by měla šanci jedna ku milionu na přežití. Svojí rychlost, ale nahradili kvalitou své práce. Našli klacky, zavázali rány a přidali vlastní šátky, takže zlomenýma končetinami nemohla fakt hýbat. Úspěšně jsme ji protáhli vším křovím až do tábora, kde ji Týfa poskytla pomoc teploměrem.

Spokojené děti šly spát.

 

 

Pátek 30. 7.

V pátek (s velkým P) nás opět vzbudili hnusně brzo. Snídaně a rozcvička proběhly jako obvykle a pak se dělalo dřevo a vařilo se (barevné knedlíky – oranžové a pistáciově zelený tvaroh). Při obědě se děti trochu ošklíbaly, ale pak chtěly přidat. Místo poledního klidu si děti zabalily a šlo se na vlak do Jindřichova Hradce. Než jsme došli do Hůrek na vlak, trvalo nám to půl hodiny. Nastoupili jsme a zahltili slečnu průvodčí svými požadavky. Po příjezdu do JH jsme šli po obchvatu k Hypernově a k rybníku Vajgar, kde se nachází koupaliště.

V bazénech a na tobogánu se všichni vyřádili. Byl tam venkovní komplex s vířivkou, pračkou a dalšími atrakcemi na kterých jsme svorně řádili. Poté jsme se vrhli do sprch a mydlili se hlava nehlava, až jsme prokoukli a svítili čistotou. Pak jsme se přes město vydali na vlak. Na náměstí jsme dostali rozchod… Ve vlaku zpátky jsme skoro všichni usínali. Po večeři jsme měli bojovku… Nejdříve jsme šli strašně dlouho lesem a pak mě tam nechali samotnou, abych se vrátila sama do tábora. Hlídky nebyly a zbytek noci proběhl v klidu.

Tak za pár dní zase na čtenou JK

 

 

Sobota 31. 7.

Dnešek začal jak jinak než ranní rozcvičkou. Poté opět snídaně, která byla velmi výborná. Po snídani začaly oddíly dělat zase oběd a dřevo. Při řezání dřeva nás omámila líbezná vůně z kuchyně. Konečně padla dvanáctá a my skončili s řezáním. Následoval oběd – guláš s těstovinami. Po poledním klidu jsme vyrazili k vodě. Bylo tam veselo: Kamča s Česťou šli na kánoi, zjistili, že sedí obráceně, to bylo. Všichni jen čekali, že se převrátí, ale ono nic. Po vykoupání jsme šli zpátky do tábora. V táboře byl takový malý bazar aut. Přijelo tolik lidí, že tu bylo víc dospělých než dětí. Hlavně přijel Drak s Alicí. Po svačině jsme si zahráli přehazovanou. Bylo to velmi napínavé, chvilkami i vyrovnané. Nakonec vyhrál první oddíl. Pomalu se schylovalo k večeru a všichni si postupně sedali k ohni. U ohně se hrálo na banjo a tři kytary. Na jednu ze tří kytar hrála Lucka, která také dnes přijela. Bohužel ve středu zase odjíždí. Tak abych se vrátila k táboráku. Byla zábava, opékalo se, pilo se,zpívalo a spalo. Děti pomalu odpadávaly….

 

 

Neděle 1. 8.

Hned po budíčku následovala překvapivě rozcvička. Děti přiběhly do tábora celé unavené a po dalším písknutí už byly všechny v naší kuchyni a hladově koukaly na rohlíky s paštikou a se sýrem. K tomu jako obvykle byl čaj. První oddíl zůstal v kuchyni a za vydatné pomoci ze strany Alice se jim podařilo uklohnit špagety s jakousi omáčkou. Dost lidí mělo boule za ušima. Nezbylo nic. Ale abych se vrátila k dopolednímu zaměstnání – druhý oddíl celé dopoledne řezal dříví. Moc nám u toho pomohli Petr s Radkem, kteří řezali a sekali jako diví. Dovolím si podotknout, že to byl výkon hodný obdivu, který se nám již těžko někdy podaří překonat.Během poledního klidu si děti, vedoucí praktikanti a náplavy svázali trička čím se dalo, aby se mohlo batikovat. Děti opustily tábor a šly se s několika dalšími dospělými k vodě. Tam se ztrhla ústní bitka s rybáři o místo, které zaujímali. Po několika minutové výměně názorů Týfa rozhodla změnit místo a šli jsme jinam. Když začalo hřmít, tak jsme se všichni až na tři statečné blázny, odebrali do tábora. A co si myslíte, kdo tam zůstal?

Samozřejmě Drak, Benitto a Jarmila. A abych nezapomněla – Týfa se koupala (a prý i plavala – no nevím!)! Samozřejmě za úplatu, jinak by tam asi nevlezla. Pepa jí totiž slíbil

2 litry pitné vody, ve kterých se mohla umýt. To byla na vrcholu blaha! Když děti dorazily do tábora, lilo jako z konve. Všichni zalezli do stanů. Vymysleli jsme hru ( no spíš jsme ji našli v jedné chytré knížce), takže jsme robátka svolali do velkého stanu. Postupně jsme každému zavázali oči, dostal do ruky stopky a měl odhadnout jednu minutu. Pro někoho to byl docela těžký úkol, pro někoho jednoduchý. Anička K. se trefila celkem přesně. My vedoucí a praktikanti jsme neodolali a zkusili jsme si to také. Docela jsme se u toho pobavili. Pak jsme hráli městečko Palermo, což děcka moc bavilo. Po dvou hrách byla večeře. Když si děťátka naplnila pupíky, tak se opět seběhla u stolu a pokračovalo se ve hře. Postupně odpadala, a tak tu zbyla jen hlídka – Dáda s Michalem. Dáda zřejmě po chvíli žadonil, že se mu chce spát a Míša mu řekl, že to zvládne sám. Dáda spokojeně oddychoval, když Míšovi přišel zbývající čas příliš dlouhý. Prostě přeřídil budíka o hodinu dýl a děl vzbudit Terču s Anetou. To měl ale smůlu, protože se to holkám zdálo nějaké divné a šly se zeptat do srubu, kde právě probíhala „válečná porada“. Budík jsme vrátili na stůl a ručičky se opět rozběhly z původního místa. Ve srubu jsme skončili a tábor tiše oddechoval. Jen myši si užívaly a kousaly co se dalo (i mojí karimatku), až na jednu, která dostala chuť na sýr a už to nerozchodila. Udělalo to jen hlasité „klap“.

 

 

 

 

 

 

 

Pondělí 2. 8.

Stejně jako každý den jsme museli ráno vstávat. Já měla poslední hlídku, tak jsem šla s Týfou pro rohlíky. Cestou do tábora Týfa našla dvě nádherný houby a když jsme se vrátily, tak u ohně seděla Jarmila s Drakem. Chvíli jsme si povídali, ale pak jsme intenzivně mazali, zatímco Benitto proháněl děti. K snídani byly rohlíky s něčím a k obědu za druhé družstvo udělala Alice buchtičky se šodó. Terka to jíst nemohla, protože se snažila stát se Drsoněm. Chudák chcípala hlady. První oddíl nám vyčítal, že jsme měli moc jednoduchý oběd, ale zapomínají, kdo jim pomáhal se dřevem. Burák j. s Papouškem se snažili držet Mlčocha, takže byl půl dne klid, ale nedodělali ho. Škoda.

Ke svačině byl perník, Terka se jenom koukala, Violka taky. My vedoucí, náplavy a prágoši jsme si dali praženice z hub a masák na komíně a bylo to fakt mňam, mňam. Týfa se nenechala překonat a k rannímu úspěchu přidala 2 mega masáky. Po vydatném jídle se začala hrát přehazovaná. Šlo nám to skvěle a nikdo neví, kdo nakonec vyhrál. Jen Lucinka si nešťastně zvrtla kotník a nemohla chodit. Když skončila hra, šli k ohni, až na ni a mě, která jí dělala společnost. Někdy v půlce hry jsem Týfu vystřídala v lese, protože jí potřebovali v táboře. Čas tam utíkal velice pomalu, protože byla děsná nuda. Nakonec, ale přišel konec.

Všichni šli spát, až na mne, Jarmilu, Draka a Pepu. Vyprávěli jsme si příhody až do půl třetí a bylo nám dobře. Pak jsme se do pelíšků vydali i my.

ZG

 

Úterý 3. 8.

Vstali jsme úplně normálně, rozcvičili jsme se a nasnídali. Já, Zdena a Drak jsme svorně namazali rohlíky marmeládou (mimochodem chcete-li mít do hodiny namazáno 300 rohlíků, pozvěte si Draka, to je učiněné mazací tornádo…). Ve vzduchu však něco viselo a smrad to kupodivu nebyl. Všichni očekávali zavelení odchodu na hrad. Ale nejdřív se museli naobědvat. K obědu bylo rizikové rizoto a kupodivu hodně zbylo. O poledním klidu si všichni zbalili spacáky, karimatky, batůžky s osobními věcmi. A už ve tři jsme vyrazili dobýt hrad.

Cestou jsme potkali krásný rozcestník BLATO – 1 km, LANDŠTEJN – 4 km, DO SVĚTA – daleko… V Blatu jsme se také vykoupali na hrázi mezi dvěma rybníky. No, přátelé, to byl tyfus! Zlatá Osika. Pak nastal hromadný úprk, protože všichni měli hlad a na hradě jsme měli být v šest – každý očekával, že nás tam čeká večeře. No, když jsme udýchaní dorazili, ke svému zděšení jsme se dozvěděli, že večeře bude až za další hodinu!!! Vytáhli jsme sebe a své věci na hrad a jali se připravovat ležení. Pak jsme se vydali na prohlídku toho, co po požáru v roce 1771 z hradu zbylo (věřte, náš tábor ten požár nezaložil, vážně!). Pak přišla událost tábora – večeře na hradě – byl k mání smažený sýr nebo plněný řízek – oboje s hranolkami (ten sýr byl lepší a větší). Po večeři si většina z nás kupovala ještě něco navíc, jahody se šlehačkou, sušenky, zmrzlinu, atd. …

Všichni měli radost z normálního splachovacího záchodu s keramickou deskou a s umyvadlem s tekoucí vodou. Pak jsme udělali táborák a Drak, Benitto a Venca hráli jako o život. Vlivem teplého dne a kamenného okolí bylo po celou noc teplo a brzy to tam všechno usnulo a spalo spánkem blažených a nasycených. Tak příště ahoj (to bude asi až příští léto – to jste si všichni oddechli, co?).

JK

 

 

 

Středa 4. 8.

Středa začala jak jinak než budíčkem. Budíčkem na hradě. Chvíli jsme se ještě převalovali ve spacácích. Pak nás začal tížit čas a museli všichni vstávat. Po hygieně a sbalení věcí jsme šli k autu, abychom si tam dali věci a nasnídali se. Když se věci namačkali do auta, ještě jsme se vrátili na hrad, kde si pár jedinců koupilo něco na památku. A hurá na cestu, utíkala celkem rychle. Chtěli jsme se vykoupat a tak jsme šli na stejné místo jako včera.

Po odpočinku jsme vyrazili dále na cestu. Ani jsme se nestihli nadechnout a už jsme byli v táboře. No dobrá, nadechli jsme se víckrát. V táboře na nás čekal oběd.

Po dlouhém odpočinku jsme si zahráli hru – stavěli jsme vesnice ze šišek – kamenů, dřeva a papíru, jílu. Byla to namáhavá hra. Pořád se u toho muselo běhat pro materiál. Aby toho nebylo málo, tak nás chytali a odebírali nám materiál, který potom získalo druhé družstvo. Fuj, to byla hra, já měla plíce až dáááleko za sebou. Nakonec vyhrálo druhé družstvo asi o 20 bodů. Nevadí! My jim ještě ukážeme. Musím zapsat večeři, protože byla vynikající. Měli jsme langoše. Tečku za tímto dnem udělal táborák. A to je prozatím všechno!

 

 

Čtvrtek 5. 8.

Budíček byl opět nechutně brzy – tedy podle některých jedinců normálně. Benittova rozcvička robátkům protáhla každičký sval a některým i pusu. Když se ozvalo hlasité „písk“, nebylo nikoho, kdo by nebyl v kuchyni u rohlíků s nugetou. Div se u toho nepoprali. K tomu se podával jako obvykle čaj. První družstvo trávilo dopoledne v kuchyni pod vedením Alice.

K obědu bylo vynikající vepřové na česneku s bramborem. Takovou dobrotu jsme tady ještě neměli! Musíme hledět na kvalitu a ne na kvantitu (brambor bylo totiž míň než by se bývalo snědlo). Druhý oddíl šel na dřevo a s úspěchem ho zdolával až do dvanácti. Terka měla mezitím Mlčocha. No zkrátka jsme si s ní nepokecali! Při poledním klidu jsme připravovali šneka – sice nevím už kdo s tím přišel, ale stálo to za to. Tak rychle kmitat nohy jsme ještě neviděli. Děti se mohly přetrhnout, aby úkol splnily a mohly házet kostkou dál. Vyhrálo druhé družstvo. Sice jen o pár bodíků, ale co je doma, to se počítá.

K svačině byl salám a rohlíky a my jsme měli nakládaný hermelín, který všichni obdivovali. Týfa nešetřila komplimenty na konzistenci, protože její pokusy asi nedopadly moc dobře. Po svačině se hrál souboj vesnic. Volejbalové hřiště se rozdělilo na půlky. Uprostřed ležel pešek. Každé družstvo vyslalo jednoho člena, který měl za úkol sebrat peška jako první a mlátit ho než se ten druhý dostane do svého domečku. Buráci ze sebe málem udělali burákové máslo a Sojka s Alicí svedla boj na život a na smrt až tak moc, že Martínek plakal , že se mu máma pere. Pak se hrála „Latrín girl“, kterou dělala Šmoulinka. Týfa dělala „Kadiženu“ – opravdu velmi trefné! Dětem se hra velice líbila (jak jinak – čím větší kravina, tím větší úspěch). Alice mezitím dělala výborné lívanečky po kterých se jen zaprášilo. Večer byl táborák a po něm šly děti sbírat písmena. Od kouzelníka dostali tajnou abecedu. Za tuto noční bojovku dostali dva artefakty. Abych nezapomněla: Martínek prohlásil, že si vezme meč a půjde bojovat taky, tak s ním šla Týfa s Pepou. Po návratu do tábora obě družstva sestavila větu dobře. Pak se šlo spát.

 

 

 

 

 

Pátek 6. 8.

Písk. Budíček! Děti se vyhrabaly ze spacáků a hrnou se na rozcvičku s Benittem. Pozor, dnes šla i Týfa – byla poprvé na rozcvičce. Po namáhavé rozcvičce jsme se nadlábli namazaným rohlíkem a k tomu jak jinak než čajík. Jako každý jiný den si oddíly rozdělily práci. První šel na dřevo a pilně pracoval, zato druhý se vesele bavil u plotny. Konečně padla dvanáctá a hurá na oběd. Měli jsme vynikající vrtule s nějakou omáčkou. Bylo to výborný!

A je tady Alice, to jsou samé pochoutky. Je tady polední klid. To se nic moc nedělo. Ale potom nastala velká hygiena dětí – aby se doma neřeklo. Já myslím, že jim to stejně moc nepomohlo. Čtrnáct dní je znát. Odpoledne si děti oblékly své vlastnoručně vyrobené egyptské oblečení. Vyrazilo se do lesa, kde si oddíly vytvořily obřadní síň, aby mohly zničit mumii. Poté se šlo zpět do tábora na sváču – jogurt s rohlíkem. Děti chvíli odpočívaly ve stanech.

Najednou se začaly slézat u ohniště, protože Pepa měl dělat kuřata. mezitím co se dělaly kuřata, si děti pletly copánky, aby byly zítra ve vlaku IN. K výborným kuřatům byl bramborový salát. No všichni se určitě nadlábli. U táboráku se zůstalo až do večera, kde se pak hrál kufr. Všichni se velice pobavili, protože některé otázky a odpovědi byly k popukání. Dále se sedělo a zpívalo, sem tam i spalo. Z ničeho nic Kamča běžela k táboráku a křičela: „Mumie“! Mezitím než doběhla se stačila natáhnout. Všechny děti se najednou probudily, jen Dáda: „já jsem jí neviděl“! Šlo se do lesa a hledala se mumie. Bylo to super. Všechny děti se šíleně lekly, když na ně vystartovala. Mumii se podařilo vylekat i dospělé. Vyběhla na nás zezadu, rozrazila nás, všichni křičeli. Bylo to fakt dost hustý.

Dorazili jsme k pyramidě, kde byl kouzelník a poradil jim, jak mají zničit mumii. Družstva šla do svých obřadních síní, kde použila artefakty. Mumie se jim zjevila, ale bohužel podlehla kouzlům. Nakonec zmizela i s kouzelníkem. A tak se dětem podařilo uspat mumii. Při zpáteční cestě je Pepa se mnou strašil. Byly rádi, že dorazily do tábora. Chvíli se ještě sedělo u táboráku, ale to nebyl ještě konec.

Šlo se k rybníku se vykoupat. Šel Pepa, Benitto, Drak, Alice Zdena, Jarmila, já i Terka. Voda byla příjemná. Některým bylo takový teplo, že z toho měli husinu po celém těle. Když jsme se vrátili zpět do tábora, tak jsme šli ještě k ohni. Vyprávěli se různé historky a vtipy. Já byla docela tuhá, takže jsem moc nevnímala. Ostatní už měli taky dost, tak se šlo na kutě. Tábor utichl, jen větřík vál a tábor spal…

 

Sobota 7. 8.

A je tady sobota. Konec tábora. Ach jó! Zbývá na mě, abych napsala co se dělo. Den začal jako každý jiný den budíčkem a rozcvičkou. Dnes vedla rozcvičku Týfa. To jsem šla i já a to bylo co říct. Suprově jsme se protáhli. Nedělali jsme žádné namáhavé cviky. Viděla jsem Benitta, jak sleduje rozcvičku. Copak si asi myslel? Ten by nám dal asi do těla. Po rozcvičce následovala snídaně. Měli jsme vyjímečně rohlík s máslem a čaj. Pak si šli všichni zabalit věci. A bylo tady vyhodnocení a ocenění dětí. Ještě před tím, něž se předávaly diplomy jsme se fotily. To budou fotky. Převlíkli jsme se do svých egyptských oblečků, některé byly velmi zajímavé. Když přišly na řadu diplomy, všichni byli nadšení. Čekala tam na ně i nějaká sladkost. Rozdaly se diplomy a za chvíli tu byl oběd – gulášová polévka s chlebem. Mňam! Děti rychle musely jíst polívku, protože jen tak tak to měly, aby jim to neujelo. To byl fofr. S dětmi odjela i Týfa, Zdena, Jarmila. Pepa odvezl věci dětí do Hůrek a čekal až přijdou a rozeberou si svoje batůžky. Oni totiž šli hezky pěšky po kolejích. Na rozloučenou jim statečně zamávali a hurá zpět do tábora. Bylo docela teplo a tak se šlo koupat. Já zůstala v táboře a hlídala, protože Pepa jel do Českých Budějovic. Asi za tři hodiny se vrátila Alice s Dádou a Máťou, Drakem a Benittem. Ty totiž také dnes odjížděli. Z druhého běhu tady zůstali: já, Kamča, Česťa, Pepa, Šmoula. No moc nás tady nezůstalo. Večer se udělal táborák. Byli tady už i lidi, kteří mají třetí běh. Chvíli se sedělo u táboráku, ale moc dlouho jsme tam nevydrželi. No teda, jak kdo!

A to je opravdu vše přátelé! S lítostí Vám oznamuji, že končí II. běh. Těším se na Vás příští rok.

O nás Fotogalerie Akce Historie K táboru Odkazy Přihláška Kontakt Hlavní stránka